Mělo by být vysokoškolské vzdělání zdarma pro všechny?

Věřím, že vzdělání je nejlepší investice, jakou společnost může udělat. Když se podíváme na sport, kde jsem strávil většinu kariéry, platí tam jasné pravidlo – investujete do mladých talentů, abyste později získali šampiony. Proč by to u vysokoškolského vzdělání mělo být jinak? Pokud vzdělání zpoplatníme, automaticky uzavřeme cestu pro mnoho nadaných lidí, kteří nemají finanční zázemí, ale mají potenciál. Stát by měl fungovat jako dobrý klub, který dává šanci všem hráčům bez ohledu na jejich peněženku, protože jen tak může postavit to nejsilnější mužstvo – tedy prosperující společnost.

Přirovnání ke sportu zní lákavě, Petře, ale má jeden zásadní háček. Ve sportu trenér vybírá ty nejlepší z tisíců uchazečů a investuje jen do nich. Kdybychom však aplikovali tvůj model „zdarma pro všechny“ na univerzity, neznamená to, že stát bude financovat jen ty nejtalentovanější. Znamená to, že bude platit školné i těm, kteří studují bez jasného cíle, přeskakují mezi obory nebo prostě jen oddalují vstup na trh práce.

To není efektivní investice, to je plýtvání zdroji. Když je něco zdarma, lidé si toho často méně váží. Místo aby se studenti snažili dokončit studium rychle a kvalitně, vzniká fenomén věčných studentů. A kdo za to platí? Daňový poplatník, včetně těch, kteří si vysokou školu nikdy nedopřáli, protože museli jít rovnou pracovat, aby uživili rodinu. Není fér, aby oni dotovali pohodlí těch, kteří mají čas a prostředky na dlouhé studium. Skutečná spravedlnost není v tom dát všechno zadarmo, ale zajistit, aby ti opravdu nadaní a motivovaní měli přístup k půjčkám s nízkým úrokem nebo stipendiím, zatímco systém jako celek bude finančně udržitelný.

Rozumím tvému pohledu na efektivitu, ale podle mě je tam logická trhlina. Když se vrátíme k tomu sportu, tak i tam platí, že ne každý talent, do kterého investujete, nakonec vyhraje Ligu mistrů. Ale pokud bychom se báli riskovat a nechali hrát jen ty, kdo si zaplatí dres, nikdy bychom neobjevili skryté talenty. Zpoplatněním studia nezískáme kvalitu, ale sociální selekci. Říkáš, že stát platí lidem bez cíle, ale já tvrdím, že studium je práce. Pokud někdo odvádí špatnou práci, máme nástroje, jak to řešit – třeba podmíněný zápis nebo náročné zkoušky, ne finanční bariéru.

A k tomu plýtvání – právě systém půjček, o kterém mluvíš, vytváří z absolventů dlužníky na celý život. To není investice, to je past. Raději zaplatím daně na vzdělání někoho jiného, protože vím, že ten člověk pak nebude potřebovat sociální dávky, bude platit vyšší daně a posune společnost dopředu. Ten dělník, co šel rovnou pracovat, pak bude mít lepší doktory a inženýry, kteří se nebudou bát podnikat, protože nemají na krku dluh. To je ta správná návratnost investice.

Petře, ta představa, že studium je „práce“, kterou stát platí jako mzdu, je sice poetická, ale ekonomicky neudržitelná. Pokud by to byla práce, proč bychom měli platit i těm, kteří ji odvádějí špatně? Ty mluvíš o podmíněném zápisu a náročných zkouškách, ale realita je taková, že bez finanční motivace se systém často stává příliš benevolentním. Když student nic neplatí, tlak na výkon klesá. A my pak máme tisíce absolventů oborů, které trh nepotřebuje, zatímco chybí řemeslníci nebo technici. To není sociální spravedlnost, to je mrhání lidským kapitálem.

A co se týče těch dluhů – tady musíme rozlišovat mezi „pastí“ a „investicí do sebe sama“. V zemích, kde fungují dobře nastavené studentské půjčky splácené až po dosažení určitého příjmu, nejde o zotročení, ale o férový podíl na vlastním úspěchu. Absolvent vydělává víc právě díky vzdělání, takže je logické, že část těchto prostředků vrátí zpět do systému, aby mohla studovat další generace.

Tvůj argument o tom, že dělník bude mít lepší doktory, protože ti nebudou zadlužení, zní ušlechtile, ale ignoruje jednu věc: kvalitu zdravotnictví neurčuje absence dluhu lékaře, ale kvalita výuky a vybavení nemocnic. A ty peníze musí někdo zaplatit. Pokud je vezmeš z daní všech, včetně toho dělníka, zatěžuješ ho dvakrát – jednou daněmi a podruhé tím, že mu bereš možnost rozhodnout se, zda chce své dítě poslat na školu, nebo ho naučit řemeslu, které může být stejně lukrativní. Svoboda volby by neměla být nahrazena povinným financováním čehokoliv, co si někdo vybere jako koníček.

Tvoje poznámka o tom, že kvalitu zdravotnictví neurčuje absence dluhu, ale vybavení, je přesně ten moment, kdy se musíme podívat na fakta a ne na domněnky.

Ano, kvalita vybavení je klíčová. A přesně proto musí být studium zdarma. Pokud totiž mladý doktor začne kariéru s obrovským dluhem, tak nemá kapacitu ani odvahu jít pracovat do regionální nemocnice na venkově nebo do méně lukrativního oboru. Jde tam, kde se dají rychle vydělat peníze, aby splatil ten "férový podíl". Tím pádem ten dělník na vesnici tu špičkovou péči prostě nemá, protože mladý lékař musí honit výkon na splátky ve velkém městě.

A k tomu argumentu o svobodě volby a řemeslech – to je falešná dichotomie. Já netvrdím, že všichni musí na vysokou. Tvrdím, že stát by měl garantovat bezplatné vzdělání na všech úrovních, včetně učňovských oborů a technických škol. Ano, chybí nám řemeslníci, ale ne proto, že by lidé studovali zdarma, ale proto, že řemeslo u nás nemá prestiž a podporu. Odebráním šance na bezplatný titul nepřimějete lidi jít na učňák, jenom je odsoudíte k tomu, že budou bez vzdělání pracovat za minimum.

Ten tlak na výkon, o kterém mluvíš, by měl přijít od kvalitních pedagogů a náročných osnov, ne z peněženky studenta. Peníze by neměly být filtr kvality. Kvalita by měla být filtr kvality.

Petře, tady narážíš na zásadní nedorozumění. Myslíš si, že když odstraníme školné, lékaři automaticky zamíří na venkov? To je iluze. Lékař s dluhem nebo bez něj půjde tam, kde jsou nejlepší podmínky, nejmodernější vybavení a kariérní růst. Problém regionálního zdravotnictví není v dluzích absolventů, ale v tom, že stát nedokáže nabídnout atraktivní pracovní místa mimo centra. To se nevyřeší tím, že jim odpustíme školné, ale tím, že zlepšíme infrastrukturu a platy v těch nemocnicích. A hádej co? Na to potřebujeme peníze. Peníze, které by jinak šly na plošné dotování vysokoškolského vzdělání pro všechny, včetně těch, kteří studují obory s nulovou společenskou přidanou hodnotou.

A ta tvoje „falešná dichotomie“? Právě naopak. Pokud je vše zdarma, vzniká dojem, že vysoká škola je univerzální řešení pro každého. Tím devalvujeme řemesla. Když má každý titul bakaláře, ten titul ztrácí váhu a řemeslo se stává „nouzovým východiskem“ pro ty, kdo na VŠ neprošli. Kdybychom místo plošného financování investovali cíleně – stipendia pro nadané chudé studenty, kvalitní učňovské školy s moderním vybavením a daňové úlevy pro firmy, které berou učně – vytvořili bychom systém, kde si lidé vybírají podle talentu, ne podle toho, co je „zdarma“.

Kvalita jako filtr? Ano, souhlasím. Ale kvalitu nelze oddělit od odpovědnosti. Když za své vzdělání nic neplatíš, nemáš k němu stejný vztah jako k něčemu, do čeho jsi investoval vlastní zdroje nebo budoucí výdělek. Nejde o to trestat chudobou, jde o to nastavit systém tak, aby vzdělání bylo vnímáno jako privilegium a závazek, ne jako samozřejmost hrazená z cizí kapsy. Jinak skončíme s armádou diplomovaných nezaměstnaných a prázdnými kasami na opravdové priority, jako je právě ta infrastruktura pro lékaře na venkově.